Tak jsem dnes šla od katedrály v Hradci Králové domů, a setkala jsem se nečekaně na jednom rohu s nějakým trošku svérázným tátou dvou kluků, které vedl po pravici a levici. Ti kloučci měli tak asi 3 a 4 roky. Táta se rázně přede mnou zastavil, abych mohla projít, a říká klukům: "Hele, jeptiška."
Trochu jsem si myslela, že dodá něco s nádechem ironie, ale on byl pravděpodobně v té chvíli rozhodnut vše svým synům řádně vysvětlovat, takže pokračoval: "To je Ježíškova kámoška! Pozdravte!" (Musím říct, že to vyznělo důstojně.)
To už jsem se na kluky usmívala a čekala, co bude.
Ten menší s poslušností a samozřejmostí řekl: "Ahoj!"
Starší právě pofňukával, takže se na žádné ahoj už nezmohl.
Na zbývající cestě jsem přemýšlela o schopnosti či neschopnosti nás, křesťanů, používat slovník dnešních lidiček pro srozumitelnější vyjádření prvků naší víry. Asi to chce podobnou vynalézavost, kterou použil tento svérázný táta pro své kluky.;-)
Komentáře
Jé... to je pěkné!!! To mě jěště nikdo nic takového neřekl... Opravdu pěkný zážitek ze života. Immanuel.<br />
Jo, to jsem si vzpomněl: když jsem se loučil s kamarádem (křesťanem), řekl jsem mu: "Immanuel." a další kamarád (ateista), který šel s náma: "Vždyť je to Ondra, nebo mu říkáš jako tomu motýlovi v Makové panence? :-D :-D " ... ten motýl se jmenuje Emanuel :-)
Pěkný... =)
Fakt výstižný ;-)
Nádherné přirovnání.
Opravdu výstižné a krásné přirovnání :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.