Vkládám to, co mě oslovilo,
a co nacházím u mladých lidiček jako problém.
Moc všem fandím a myslím na všechny v modlitbě,
aby měl každý dostatek odvahy a víry v Boží lásku
ve chvíli volby povolání.
Volba povolání
Je třeba důvěřovat
(Z knihy Fabia Ciardi: Jít za Kristem)
Někteří lidé s volbou životního stavu otálejí. Není to jejich vědomé rozhodnutí, jsou jakoby ochromeni strachem, bojí se nejistoty, chybí jim naděje do budoucnosti. Definitivní rozhodnutí o trvalém životním závazku stále odkládají. Raději žijí ze dne na den a čekají, že se stane něco, co jim pomůže se rozhodnout. Sami se k takovému kroku ještě necítí připraveni.
Společnost jejich nejistotu a obavy z budoucnosti jen podporuje. Jak se mám pro něco rozhodnout, když všechno je tak provizorní, všechno jako by ztratilo svou hodnotu? Pro co žít? Není lepší nic neplánovat a brát věci jen tak, jak samy přicházejí?
Konzumní styl života nám vnucuje takovou životní úroveň, že se zdá zhola nemožné založit rodinu. Vystačíme s penězi? A co když nenajdeme žádný byt? Nebo práci?
Svou roli hraje i strach z omylu. Je to pro mě opravdu ta správná cesta? Je to ten správný člověk? Je to přece na celý život! Nerozhodnost se stává chronickou. Strach ochromuje.
V takových případech je potřeba mít odvahu a důvěřovat Boží lásce. Vím, že mě Bůh miluje – jen tak najdu odvahu k životu! Když se Otec stará o nebeské ptactvo a polní kvítí, myslíš, že se nebude starat o tebe?
Společnost jejich nejistotu a obavy z budoucnosti jen podporuje. Jak se mám pro něco rozhodnout, když všechno je tak provizorní, všechno jako by ztratilo svou hodnotu? Pro co žít? Není lepší nic neplánovat a brát věci jen tak, jak samy přicházejí?
Konzumní styl života nám vnucuje takovou životní úroveň, že se zdá zhola nemožné založit rodinu. Vystačíme s penězi? A co když nenajdeme žádný byt? Nebo práci?
Svou roli hraje i strach z omylu. Je to pro mě opravdu ta správná cesta? Je to ten správný člověk? Je to přece na celý život! Nerozhodnost se stává chronickou. Strach ochromuje.
V takových případech je potřeba mít odvahu a důvěřovat Boží lásce. Vím, že mě Bůh miluje – jen tak najdu odvahu k životu! Když se Otec stará o nebeské ptactvo a polní kvítí, myslíš, že se nebude starat o tebe?
Komentáře
Stejně se nakonec musíš rozhodnout sama a nikdy nevíš, jestli ses rozhodla správně. Spíš musíš (až se rozhodneš) žít tak jako by to rozhodnutí bylo správné, protože není cesty zpět. A pokud se nerozhodneš, je to také určité rozhodnutí pro život, který žiješ na základě tohoto "rozhodnutí".
Důvěřovat se učíme odmala - nejdřív rodičům, kéž by nikdy malého človíčka nezklamali. Dítě se může spolehnout, že ho máma drží za ruku a převede ho bezpečně přes ulici...Velký člověk zapomíná, že Nebeský Otec je ten, na kterého je vždy spolehnutí - podobně bezpečně vede člověka, který o to žádá. Mně se osvědčilo, když jsem si nevěděla rady s nějakým důležitým rozhodnutím, vydat se určitým směrem a zároveň prosit, pokud to není cesta vůle B., aby mě zastavil a "přesměroval" tam, kde mě chce mít. Nikdy jsem ale nestála na místě a nepřešlapovala... Věřím v Boží vedení.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.