Stále se mi vybavuje v těchto dnech Svatého týdne reakce jednoho pětiletého chlapečka ze školky.
Měli jsme minulý týden program o Velikonocích. Postupně jsme si připomínali, co už jsme spolu probrali.
Jaro a nový život v přírodě, Křížová cesta a Ježíšova láska k nám, Ježíšovo tělo uloženo do hrobu a ženy, které přicházejí v neděli ráno ke hrobu. Vše jsme si názorně vytvářeli na koberci.
Použila jsem při vyprávění podobné věty, jaké nabízí metodika: "Ženy přišly ke hrobu a setkaly se s andělem. Ten jim říká, že Ježíš tu není, že žije. Ženy s radostí běžely tuto zprávu oznámit ostatním. A pak se tato zpráva roznesla po celém světě."
Vtom právě ten pětiletý chlapec zareagoval: "A já jsem to ještě neslyšel!"
Chtěl tím vlastně říci: Jak to, že já jsem tuto zprávu ještě nikdy neslyšel? Jak to, že mi ji ještě nikdo neřekl? Jak to, že se ji dovídám až teď? (Mimochodem - neslyšel tu zprávu poprvé, vždyť chodí do křesťanské školky)
Tak mě pak napadlo, kolik lidí kolem nás by mohlo reagovat stejně. Jen s tím rozdílem, že oni vědí, že existují křesťané, oni nějakým způsobem něco vědí o křesťanství, ale potřebují se setkat s věrohodným svědectvím o radostné zprávě evangelia a k tomu potřebují také vyprošovat dar víry.
Kéž o těchto Velikonocích mnoho lidí "uslyší" zprávu, že Ježíš žije.
Komentáře
Taky mě napadá, že to právě my často i mezi sebou málo mluvíme právě o tom Vzkříšení... Často (hlavně v době postní) přemítáme o utrpení, o kříži. Někdy ale jako bychom zapomínali, že tím to nekončí! Vždyť Pán byl vzkříšen! Právě o Vzkříšení je třeba mluvit i mezi lidmi ve světě. Díky moc za příspěvek!:)
Hm... Uz sme to poculi (aspon vacsina na Signaloch). Ale zazili sme to? Stretli sme Vzkrieseneho Krista? Stretli sme ho osobne a tvarou v tvar?
Tiez vdaka za clanok Anezko.
Svělý článek, upozorňuje na to, že chceme aby naší kammrádi uvěřili, ale nic proo neděláme, neřekneme třeba jak to bylo. Díky za článek, je dobrý.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.